O nás Produkce Novinky Kontakt


zpět na seznam knih
Luhačovské zálesí

Luhačovské zálesí
Antonín Václavík

12.7.1891 Pozlovice – 4.12.1959 Brno

Antonín Václavík se narodil v Pozlovicích u Luhačovic, v zemědělské rodině Josefa Václavíka. Byl nejmladším ze sedmi dětí. Jedinému z nich rodina po mnoha odkladech umožnila studium. K celoživotnímu zájmu o lidovou kulturu jej přivedl o pět let starší bratr František. Každé prázdniny a chvíle volna věnovali od mládí etnografickému výzkumu a záchrannému sběru s úmyslem založit v Luhačovicích muzeum.
V Praze vystudoval abiturientský kurz na obchodní akademii.. Po absolvování abiturientského kurzu přijal z existenčních důvodů úřednické zaměstnání v sázavských sklárnách. V roce 1916 byl vojenskou správou poslán na léčení do Luhačovic. Díky návratu do rodné obce mohl pokračovat ve sběrech a výzkumech lidové kultury na Luhačovicku.
V roce 1921 oslovila muzejní společnost Josefa Černíka, aby zapsal mizející lidové písně.
Na valné hromadě muzejní společnosti 13. března 1922 představil A. Václavík poprvé záměr sestavit monografii regionu a naznačil pracovní úkoly, které je potřeba vykonat. Zasadil se o pozvání malíře Františka Hlavici, aby kresbou a malbou dokumentoval mizející tradiční kulturu.
V následujícím roce byli se stejným záměrem přizváni ke spolupráci ještě Ferdiš Duša a architekt František Faulhamr. V textu pro Luhačovické listy z roku 1942 na toto období vzpomínal: „Bylo nutno chrániti, co se dalo, alespoň knižně a tak jsem při svém povolání v Bratislavě k dosavadnímu sběru … přičleňoval nové zápisy a doklady, získával jsem pro práci též umělce a vědecké pracovníky, aby bylo Zálesí dáno dílo, zachycující dokumentárně věkovité hodnoty kraje.“
Od roku 1927 kulminovaly přípravné práce na vydání monografie. Vydání národopisné monografie Luhačovické Zálesí v roce 1930 bylo vyvrcholením činnosti Muzejní společnosti v Luhačovicích. Antonín Václavík jím završil dvacetiletý výzkum svého rodného kraje.
Rozsáhlá publikace doplněná bohatou obrazovou přílohou se stala významným průkopnickým příspěvkem evropskému národopisnému bádání a nevyčerpatelným zdrojem informací a poznatků o tradiční kultuře regionu pro příští generace. 672 stran textu je členěno do čtrnácti kapitol, na jejichž zpracování se kromě Antonína Václavíka podíleli i Josef Černík, profesoři Masarykovy univerzity Bohumil Kužma a František Ninger, Ladislav Hosák, J. L. Červinka, Josef Mrkos, učitelé a aktivní členové muzejní společnosti Josef Krystýnek a Jan Zatloukal. Texty doplňuje 800 ilustrací, z toho je 419 reprodukcí v obrazové příloze.
Po výtvarné stránce publikaci doplnili malíři zvučných jmen jako Joža Úprka, František Hlavica, Bohuslav Jaroněk, František Pečinka, František Ondrůšek, Ferdiš Duša, Stanislav Lolek, Marie Vořechová-Vejvodová, František Faulhamr, Žofie Šánová a Vikrorin Šulc. Dosud nedoceněný význam má kolekce dokumentárních fotografií architektury luhačovického Zálesí, které A. Václavík pořídil převážně v průběhu dvacátých let 20. století na svých výzkumných a sběrných cestách ve spolupráci s luhačovickými fotografy.
Roku 1933 se A. Václavík stal docentem národopisu na brněnské Masarykově univerzitě. Během válečných let, kdy byly vysoké školy uzavřeny, působil jako odborný pracovník ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Kromě zdejší sbírky třidil a uspořádával také muzejní sbírky ve Vizovicích, Holešově, Rožnově a v dalších muzeích na Slovácku a Valašsku. Reinstaloval i expozici Muzea luhačovického Zálesí v Luhačovicích v nové budově.
Po skončení druhé světové války byl A. Václavík jmenován řádným profesorem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a ředitelem semináře pro etnografii a etnologii. Za svého vysokoškolského působení vytvořil funkční koncepci národopisného studia a vychoval řadu významných poválečných etnografů.
Pro východomoravskou kulturu je dodnes nepřekonaným vrcholem monografie Luhačovské Zálesí, v níž zdokumentoval život tehdejších obyvatel v celé šíři a mnoho souvislostech. Novým vydáním publikace se vyplnilo přání A. Václavíka, které vyjádřil v již citovaném textu pro Luhačovické listy: „Jsem přesvědčen, že budoucnost zhodnotí velikost a důležitost této práce pro celý kraj, i když bylo vydání knihy spojeno s nemalými těžkostmi i jinými nesnázemi.“
Antonín Václavík zemřel náhle 4. prosince 1959. Budoucím generacím po sobě zanechal rozsáhlé a hodnotné dílo, množství podnětů a inspirací.

zpět na seznam knih

© 2008-2020 Atelier IM Luhačovice, webdesign Lutner.cz